Nejsem dobrá kamarádka. Jsem sobecká. Přítel je pro mě důležitější než přátelství. Někdy se chovám jako malej spratek. Zasloužila bych pár facek.

Člověk, holka, která mi byla nejblíž ze všech, se zachovala jako rozumná dospělá osoba. Což se o mě říct nedá. Byla jsem sobecká. I když... jak na koho. Přijde mi, že se ne ke všem chovám stejně. Jasně, někoho mám ráda víc, někoho míň, někoho moc neznám, někoho až zase moc dobře, ale já se k někomu vážně nechovám tak, jak si zaslouží. Ať už se sebevíc snaží se mnou vycházet a být mi blíž a chápat mě, tak já to neopětuju stejnou měrou.

To je od té doby, co chodím s Ním, už je to rok a čtvrt, ale já mám srdíčko pořád jen plné jeho a pro jiné už tam prostě tolik místa nezbývá. Mrzí mě to.

Holka asi potřebuje nejlepší kamarádku. Dvě holky by na to mohly kandidovat, ale s jednou se vídáme jednou za pár měsíců, protože je stále pryč, a s druhou nemám tolik času a příležitostí si v klidu promluvit, chodíme spolu do třídy.

Napsala jsem té své bývalé nej-kamarádce. O které jsem tu minule psala. Ve čtvrtek si o všem promluvíme. Skoro 4 měsíce jsme spolu snad neprohodily jediné slovo, krom občasného "ahoj". Přitom jsme po celé dva roky byly nerozlučná dvojka, dokonce jsme si byli tak podobné, že na některých fotkách si nás pletli i rodiče, babičky, kamarádky,... Profesoři nás běžně oslovovali opačně.

Ale poslední měsíce loni ve třeťáku mi už lezla na nervy takovým způsobem... Odsedla jsem si od ní ve škole. Strašně se jí to dotklo. Jenže já jsem jí to ani nevysvětlila. Ve čtvrtek se po 4 měsících pokusím napravit tuhle chybu. Snad to bude zase jako dřív. Chybí mi.

Nesnášim školu! Nesnášim, nesnášim, nesnášim! Už se tam nevrátim, nechci tam, už tam nepáchnu, nikdo mě tam neuvidí! Stěhuju se na Srí Lanku, stejně je to Náš sen, tak se jen trochu urychlí, což je jedině dobře.

Nenašel by se mezi vámi nějakej dobrovolník, kterej by za mě odmaturoval, odchodil to do školy ty zbylý měsíce a napsal všechny písemky? Prosím, prosím, prosím...

Tak mě dneska naštvali, hned první hodinu. Dostat parádního bůra ze zemáku od toho plesnivýho dědka... A ten jeho seschlej pohled a ty řečičky... "Měla by ses začít víc věnovat zeměpisu."

Pf. Ani mě nehne. Nesnášim zeměpis. Nechápu, kdo mě přemluvil zvolit si ho? Když jsem mohla mít parádní klid na dějáku s Liborem. Netušim, jaký zatmění jsem to měla.

Prostě celej den naprosto k ničemu, na nic, připadám si jako strašně neinteligentní člověk, co nic neumí a je naprosto neschopnej. Samozřejmě nejenom kvůli té pětce, ale bylo toho mnohem víc -učím se na písemku z biologie z genetiky a přijde mi smska od Baruš, že to zatahuje a přijde až na písemku z chemie. Cože? My píšeme i z chemie?! Jasně, z celýho maturitního téma... Mě to přece vůbec nevadí...

Jedině horká vana mi od těhle myšlenek vždycky pomůže... A King. Knížka To od Stephena Kinga. Dobrá zpráva je, že po dvou a půl měsících jsem se přiblížila konci, tj. tisícé stránce. Ale je to čím dál tím horší a čím víc se u toho bojím.

A samozřejmě On. Miluju ho.

Potřebuju Vánoční prázdniny!

Potřebuju vypadnout na hory s Ním!

Potřebuju vypadnout z tohohle baráku!

Potřebuju na chvíli vypnout!