Tak takhle dobrou náladu jsem už spoustu dní neměla...:) Ačkoli je to zvláštní - čekají je poslední dva dny před tím velkým dnem D, měla bych do sebe do noci hustit informace (možná) a neustále se vzdělávat... Jsem s látkou z Chemie a Angličtiny trošku ve skluzu, ale koho by to trápilo, když jsem si na Youtube našla hity svého mládí? Například Gil. Round n round. To jsme s kamarádkou poslouchaly tak před deseti lety? Nejméně :) Nebo jenom když si pustím Lunetici, tak už jsem v totální rauši. Je to dobře, že se takhle odreagovávám. Alespoň si to říkám. :) Vážně mi to pak ale leze líp do hlavy, když si dělám přestávky. Na konci svaťáku jsem se přece jen naučila, že když budu v knížkách ležet od rána do večera v kuse, bez přestávky, mozek se mnou přestane tak akorát komunikovat a vyhlásí nakonec po dvou, no maximálně po třech dnech stávku.

Řekla jsem vám vůbec, z čeho tu maturitu skládám? Jestli ne, tak se mockrát omlouvám těm, které to zajímá :) Je to samozřejmě ČESKÝ JAZYK, povinný cizí jazyk jsem si zvolila NĚMČINU (když už mám tu státnici:)), ale k ní jsem si stejně ještě přibrala ANGLIČTINU. Nu a jako čtvrtý jazyk jsem si vzala mojí oblíbenou CHEMII. Na řadu půjdu jako poslední z naší čtveřice. A začínáme ve 13.OO v pondělí. Jsem ráda. Protože to aspoň už budu mít za sebou.:) Jej.... Už vám tady o tom ale nemůžu povídat, protože čím víc o tom mluvim, tím víc se mi třesou kolena :) Už jsem trošku víc trop na nervy.:)

Poslouchejte Gila a buďte v pohodě... (sice jsem se dneska trošku psychicky sesypala z toho nerváku, kterej mám už několik týdnů, ale dnešní večer vážně stojí zato:)) Jak řekl můj kamarád - maturita je kurva, dá každýmu, tak i mně (a vám taky:)) Těšim se na prázdniny, které mi začínají už v pondělí večer :) (pokud zvládnu tu ZKOUŠKU DOSPĚLOSTI...) Přemýšleli jste vůbec někdy, proč se tomu říká zkouška dospělosti? Já jo... A myslím, že je to proto, že jde o to u tý zkoušky zvládnout všechen ten stres, tu nervozitu a zůstat v pohodě - což je chovat se opravdu dospěle...

Taky už se těšíte, až za pár dní konečně změním téma? Já strašně :))

Sedím tady už několik minut a tupě zírám do monitoru. Chtěla jsem napsat první článek, ale nevěděla jsem o čem, jak začít a nechtělo se mi začínat typickým: Tak jsem tady, změnila jsem blog protože....Doufám, že se vám tu bude líbit a zamilujete si tohle místo znovu. NE! Potřebovala jsem navíc vymyslet novou přezdívku. Nápady pomalu docházejí, ale věřím, že vy jich máte plnou hlavu... Takže jsem se rozhodla spojit příjemné s užitečným - pište mi vaše návrhy na mou novou identitu. Je mezi vámi spousta, která mě moc dobře zná, tak vás třeba napadne nějaká přezdívka, nebo krycí jméno (např. Princezna Consuela Bananahemok je moje favoritka, bohužel ale již obsazená:)), která by se ke mně hodila, nebo mě dobře vystihla... jsem zvědavá na vaše nápady.

A stejně jsem ráda, že to neumím nikdy skončit a na ten blog přestat psát.:)

Je zvláštní jak to někdy nevyjde.

Budu se opakovat, ale...

...chtěla bych mít život jako Forrest Gump.

...chtěla bych stejně jako on nemít žádné starosti. Protože on si je nepřipustil. Jednoduše nevěděl, že by nějaké mohl mít. Neznal to. Nic pro něj nebylo nereálné. Něco si vzal do hlavy a prostě to udělal. Na všechno se díval tak jednoduše, stroze a přesto - čeho všeho on dosáhl...

...chtěla bych žít své sny. A ne jen snít svůj život. Prožít ho.

Můj drahý J. mě překvapil a popravdě i vylekal, když za mnou přišel s tím, že kdyby šel tenhle svět už s prominutím 'do hajzlu', jakože ne zrovna pomalu se k tomuto závěru blíží, že by byl schopný se sebrat a nějakým způsobem se dostat na vlastní ostrov. Na naprosto prázdné neznámé zapomenuté místo a tam několik let žít... Nedělat nic. Nemít žádné povinnosti. Jen si užívat.

Představa je to nádherná, ale bojím se takhle přemýšlet. Asi patřím mezi lidi, přesto že zbrklá jsem až příiliš, kteří se nedokáží vzdát své jistoty. Toho, co jsem si vybudovala, své rodiny, svých přátel, známých, plánů do budoucna...

Na druhou stranu mě láká takhle se odpoutat od všeho, dospět maximálním způsobem, jak to jen jde, a pak o tom všem napsat knížku. Přesně jako v mých představách.

"Nemálo lidí žije tak překvapující rutinou, že je těžké jim uvěřit, že žijí poprvé." Stanislaw Jerzy Lec

Svatý Martin letos opravdu zaválel a nenechal na sebe dlouho čekat - sněhu je všude mraky...

Odpoledne jsem se chystala na zimní obleček pro můj blog, ale nakonec mi to nevydrželo. Ještě by mi z toho zamrznul notebook.:)

Už se i do vás dostala ta pravá zimní nálada? Do mě stoprocentně. Nejenom, že jsem opět oživila svůj šatník o pár zimních teplejších kousků, ale dokonce jsem si i pro sebe vybrala dárky k Vánocům a mám už je všechny doma. Nový kabátek, nové kozačky, nové lyže, helma k nim, hůlky, ale co hlavně - nový miláček! Tím nemyslím žádnou živou bytůstku, nýbrž svůj nový LG KF510! viz

Nemám ráda takovéhle vychloubání, ale z letošního "Ježíška" mám vážně radost.

Zimní atmosféru jsem podtrhla také odpolední procházkou se psem a s našima ve sněhu, dokonce ani trocha pobíhání mi neuškodila, alespoň jsem si nádherně rozproudila krev. A potom? Znáte ten úžasnej pocit, kdy se vrátíte celí vymrzlí, tváře jak rajčátka, jenom se zachumláte pod deku k nějaké odpolední pohádce a dáte si jablečný čaj se skořicí, který svou vůní předvánoční náladu jen podtrhne?

Zítra si tuhle část dne zopakuji, ovšem jen ještě o něco víc příjemnějším způsobem - s Ním. Těším se až napadne hromada sněhu, vyrazíme do přírody a celí se v něm zválíme, zkoulujeme, vydovádíme,... A pak jen spokojeně a krásně jakoby až čerstvě zamilovaně v objetí dojdeme domů, kde se rozvalíme do postýlky, navzájem se zahřejeme a s čajem v ruce si budeme dlouze povídat. Škoda, že si na tuhle chvíli ještě budu muset chvilku počkat, než tolik sněhu napadne.

Jak si má člověk plnit své sny, když mu ve všem ten náš stupidní svět brání?

Například...

Moje sestřenice má už teď, ve svých 14ti letech jeden velký sen. Chtěla by se stát psychoterapeutkou. Jenže studovat psychologii? Dostat se na tu vysokou? Napoprvé skoro určitě nikoli, napodruhé o vás začnou přemýšlet, že už vás vezmou, napotřetí by se mělo poštěstit... Taky jsem o tom snila. Dřív.

...

Proč je ke všemu potřeba kus papíru? Skoro nic neznamená a přece je tak důležitý. Nemáš maturitu, nedostaneš přidáno, i když jsi třeba daleko schopnější a pracovitější a šikovnější než ten, kdo má vystudované tři vysoké.

Přece jsou daleko, ale mnohem daleko více důležitější schopnosti, praxe a charakter člověka, než kus papíru, kde je napsáno, kolik teorie v hlavě máš, ale když ji neumíš uplatnit, je ti stejně k ničemu. S takovými lidmi se přece hůř pracuje, navíc většinou je s nimi domluva jak......

Naše matikářka vždycky říká, že takhle uvažovat nesmíme. Protože jakmile začneš přemýšlet nad věcmi K čemu mi tohle v životě sakra bude, jsi na nejlepší cestě k tomu nic se nenaučit. Protože se odradíš hned na začátku. Vytvoříš si k tomu už předem odpor a nějakou brázdu, kterou už se ti nebude chtít překonávat. Dobře. To beru. Třeba v matice se tím opravdu řídím, protože bereme takový věci, ze kterých mi jde už hlava kolem a navíc maturita ani přijímací zkoušky mě z ní nečekají, tak si sice říkám nač se snažit?, ale rozhodně dávám na radu profesorky a snažím se v tom vidět nějaké pozitivum - procvičím si logické myšlení a roztrénuju mozek, aby mi nezakrněl. Sval se musí posilovat.

Ale přemýšleli jste někdy nad tím, jak nesmyslné to je? Že zaměstnanci raději vezmou člověka s horou papírů jako důkazem o jejich schopnosti zapamatovat si fakta, teorii, ale o přirozené inteligentnosti se tam samozřejmě nepíše ani slovo, takže proč jsou ti lidé hned lepší než ti, co sice mají jen tu maturitu, ale jsou do té práce zapáleni?

A proč díky jednomu jedinému papíru má člověk hned třeba o 7.000 víc? Ano, dobře, přiznávám, není to jen jeden papír, ale třeba pět dlouhých let těžkého studia, ale je to jen samá teorie... Žádná praxe. A bez ní přece člověk není schopen práci zvládnout.

...

Nevím, jestli jsem se do toho už moc nezamotala. Snad chápete, co se tím snažím říct...

...

Tak jakou mám šanci, že se dostanu na svou vysněnou vysokou a pak budu dělat to, co mě opravdu baví, když mě na tu školu prostě nevezmou? Jak si má člověk splnit své sny?

Přemýšlela jsem...

Co kdyby měl člověk možnost žít nekonečně? Nikdy nezemřít, být nesmrtelný.

Myslíte, že by to byl konec světa?

Nejenom, že by došlo k přemnožení lidského druhu a k totálnímu zanesení planety, ale hlavně jsem myslela to, že by si přece člověk vůbec svého života nevážil.

Sami vidíte, jak je to teď, spousta lidí žije stereotypním životem, všechno se dokola opakuje, stále stejní lidé, stejné město, stejná krajina, stejné povinnosti. Nemyslím si, že tohle je jejich způsob užívání si života. Ale když už to teď vypadá tak, jak to vypadá, jak by to vypadalo, kdyby člověk žil s vědomím, že prostě opravdu nikdy nezemře? O tom, že by si vážili svého života, nejspíš nemůže být ani řeč.

Nedokážu jednoznačně říct, zda bych chtěla být nesmrtelná.

Smrt patří k životu. Je to věčný koloběh života - jeden zemře, druhý se narodí. Ale nemuset se bát smrti... Bylo by spravedlivé, kdyby ti, kteří mají opravdu radost ze života žili déle než ti, kterým je jejich život ukradený?

Immortality (Nesmrtelnost) - Celine Dion

Zablýsklo se na perfektní časy, i přes to tmavý počasí venku... Možná, že se už i konečně začnu učit.

Chci žít svůj život.

Milovat, co miluji.

Poslouchat, co se mi líbí.

Koukat na filmy, které mi něco řeknou.

Číst knížky, které mi něco dají.

Scházet se s přáteli, co za to stojí.

Chci své vysněné zážitky...

Je to rok a tři dny, co jsme spolu...

______________________________________________

Zajímalo by mě, jestli si vážně myslí, že se tím něco vyřeší...

Netuším.

______________________________________________

A zajímalo by mě, proč si lidé berou životy? Všechny problémy se dají řešit, všechny... A tím, že si vezmeš život, akorát prohraješ...

Miki, proč si to udělal? Budeš tu chybět...

Miluju film Forrest Gump. Ten člověk nemá žádné předsudky. Nezná starosti. Neví, že by nějaké mít mohl. Líbí se mi, že si něco vezme do hlavy a jednoduše to udělá. Nesepíše si měsíc předtím nějaké pro a proti, jak to lidé dělají. Prostě to hned udělá.

ŽIJ PRO DNEŠEK! Nenech přítomnost uniknout. Čiň hned!